Stárnout bez poruch paměti
Starší lidé mají poruchy paměti. Považujeme to za normální okolnost stáří. Zvykli jsme si na to a myslíme si, že to tak má být. Čekáme, že podobně na tom budeme i my. Zde platí, že přání je otcem myšlenky. Snadno se nám to vyplní, když budeme přihlížet nečinně a s prázdnýma rukama.
Opak je totiž pravdou – zdravé stárnutí je stárnutí bez poruch paměti. Proč je tedy demence tak častá? Je to z toho důvodu, že Alzheimerova nemoc, nejčastější příčina poruch paměti, chování a následné demence, je stále častější.
Vzhledem k tomu, že její četnost stoupá s věkem, spojujeme si zapomínání se stářím. Když si nedáme pozor, pak se snadno řada z nás dostane do stejné situace, v jaké jsou mnozí dnešní senioři. Někteří z nás budou dementní a ostatní si budou myslet, že je to tak v pořádku. To nastane v případě, když nepodpoříme lékařský výzkum svou účastí v něm.
Léčba poruch paměti
Dnešní medicína je založená na důkazech, které vyplývají z lékařského výzkumu. Počínající poruchy paměti mohou znamenat počátek Alzheimerovy nemoci, ale naše současné možnosti diagnostikovat, předcházet a léčit Alzheimerovu chorobu jsou velmi omezené.
Až nyní v rámci výzkumu máme možnosti s vysokou přesností diagnostikovat tuto nemoc již za života, a to i v začátcích onemocnění. Tato nová vyšetření nám umožní vidět změny v mozkomíšním moku a v mozku, které jsou pro tuto nemoc typické. Otevírá se tím cesta k přesné diagnostice a léčbě Alzheimerovy nemoci v jejím samém začátku.
Tato nemoc se také projevuje depresí, agresivitou, netečností nebo vztahovačností, což velmi zatěžuje nemocné a jejich nejbližší okolí. Nepříznivý dopad na rodiny je obrovský.
Pro tato a počáteční stadia Alzheimerovy choroby v současnosti nemáme lék, ale dostupnost včasné diagnostiky nám umožňuje těmto pacientům nabídnout vhodné klinické programy, studie, ve kterých se uplatňují nové moderní zkoušené látky proti této nemoci. Nejsme na konci cesty, skutečný lék pro Alzheimerovu chorobu v ruce nemáme, ale už nejsme bezbranní.
Proč se zúčastnit výzkumu?
Jsou alespoň dva dobré důvody, proč je nutné pustit se do společné práce. Zaprvé, ne každé zhoršení paměti nebo chování znamená Alzheimerovu chorobu. Jsou i jiné, bezprostředně léčitelné příčiny demence, které nesmíme přehlédnout. Je hrubou chybou zůstat nečinný z důvodu přesvědčení, že jednak demence je běžnou součástí věku a jednak, že se s tím stejně nedá moc dělat.
Druhým důvodem je, že nechceme bezmocně stát před další generací, bez schopnosti účinně proti této nemoci zasáhnout, a přihlížet, jak si tato nemoc, napříč společností, bere stále více jedinců a zbavuje je jejich schopnosti myslet, pamatovat si, rozhodovat se a postarat se sami o sebe. Všichni jsme na jedné lodi a nikdo z nás není proti této hrozbě chráněný.
Vyrovnat se s Alzheimerovou chorobou, poznat její pravou příčinu a dokázat změnit její průběh, anebo ji dokonce vyléčit nedokážeme bez vývoje nových léků. K tomu jsou nutná další klinická hodnocení s co největším počtem účastníků.
Klinické studie nejsou všelékem a nejsou samospasitelné, nemohou pomoci všem, kdo se jich účastní, ale jsou nenahraditelné a jsou dílčím krokem ve správném směru. Zakládají cestu pro další kroky, které povedou k úspěchu a k naší schopnosti se Alzheimerově chorobě účinně bránit a ke schopnosti ji léčit.
klinickém výzkumu
