Můžeme se preventivně bránit?
Neumíme ukázat na příčinu této nemoci a z téhož důvodu nelze hovořit o koncepci spolehlivé prevence. Jsou nemocní, kteří celý život profesionálně cvičí paměť, přesto je tato nemoc dožene.
Úprava životního stylu sníží o několik procent riziko Alzheimerovy nemoci, ale není žádná jistota, že nás před touto nemoci uchrání. Jsou známé některé rizikové faktory, které zvyšují nebezpečí Alzheimerovy choroby. Jsou totožné s riziky pro kardiovaskulární onemocnění. Je to málo pohybu, obezita, vyšší krevní tlak a porucha metabolismu cukru, cukrovka.
U některých potravin se předpokládá, že by mohly mít příznivý preventivní účinek, třeba skořice nebo kurkuma. Jsou činnosti mysli, které prokazatelně mají příznivý dopad na mozek, jako je řízená meditace, česky tzv. všímavost.
Aby prevence byla účinná, musí být důsledná a dlouhodobá. Začít s ní v mladším nebo středním věku se zdá být tím nejlepším řešením v současnosti. Přesto se nedá říci, že prostým výčtem těchto jevů ať na straně splnění anebo na straně chybějící, dosáhneme jistoty, že Alzheimerovu chorobu mít budeme, nebo nikoliv.
Momentální léčba Alzheimerovy choroby
Lékaři na celém světě v současnosti těmto nemocným podávají dvojí typ léků. Jedná se buď o inhibitory cholinesterázy, například donepezil, anebo o NMDA antagonistu, memantin. U obou typů se jedná o léčbu symptomatickou. Tato léčba má do jisté míry, u někoho a po krátkou dobu, schopnost postihnout pouze symptomy, projevy nemoci, nikoliv její podstatu.
Z toho důvodu u některých nemocných dosáhneme přechodného zlepšení nebo stabilizace paměti na krátkou dobu, nejsme však schopni jakkoliv ovlivnit přirozený průběh, tedy vlastní osud této nemoci, ani ji zpomalit, natož zastavit.
Je to to samé, jako když u bolesti zubů podáme analgetika, léky proti bolesti. Na krátkou dobu s větším či menším úspěchem můžeme očekávat úlevu, je však jasné, že návštěva zubaře nás nemine. Ten teprve je schopen zub odborně ošetřit.
My však neznáme tento poslední krok v léčbě Alzheimerovy nemoci, její vyléčení. Zmíněné léky se podávají posledních 15 až 20 let a zoufale potřebujeme léky nové, účinnější a bezpečnější. Takové, které budou mít větší symptomatický účinek, anebo dokonce schopnost zasáhnout podstatu nemoci a tím změnit její přirozený průběh.
Na konci tohoto úsilí musí stát naše schopnost Alzheimerovu chorobu jednak léčit a jednak se jí účinně preventivně bránit. K tomu však vede pouze jedna cesta, skrze klinický výzkum.
Účast v klinickém výzkumu může pomoci
Lékařský výzkum je s Alzheimerovou demencí úzce spjat. Podobně jako u dalších onemocnění, u kterých dosud neznáme účinnou léčbu. Z hlediska lékařské etiky pro nemocného s doposud neléčitelnou chorobou najít a nabídnout mu zařazení do vhodného klinického zkoušení je nejvhodnějším postupem.
Účast v klinické studii není samospasitelný všelék, nýbrž je jedním dalším drobným krokem, který v dnešní neuspokojivé situaci nemocným můžeme nabídnout. Není to náhrada léčby.
Účast v klinických hodnoceních má smysl jak pro nemocné, pro které není dosud účinná léčba známá, tak pro vědecký výzkum, který se bez klinického experimentu neobejde a na kterém vývoj nové, účinné a bezpečné léčby je zcela závislý.
klinickém výzkumu
