Co je Alzheimerova choroba?
Představte si, že hovoříte s někým, koho dobře znáte a s kým sdílíte stejnou minulost a zážitky, ale ten druhý by si na nic ze své minulosti nevzpomněl. Jak by takový rozhovor vypadal? Nebylo by o čem hovořit a celé by to nedávalo smysl. A to přesně je situace nemocného, který má poruchu paměti. Nedomluví se sám se sebou, sám v sobě. Paměť je základním duševním pilířem našeho života a nic se bez ní neobejde.
Dříve se ztráta paměti přisuzovala věku. Dnes víme, že se jedná o nemoc. Zdravé stárnutí není doprovázeno poruchou paměti.
V našem mozku je útvar zvaný hipokampus, který je sídlem paměti. V případě Alzheimerovy nemoci dochází k narušení tohoto místa a dalších částí mozku. Nervové buňky odumírají a spojení mezi nimi, zvané synapse, mizí. V mozku se ukládá beta amyloid a tau protein, bílkoviny, o kterých se předpokládá, že hrají zásadní roli při vzniku a rozvoji Alzheimerovy nemoci.
Neví se, proč se tak děje. Následkem tohoto zhoubného procesu je zmenšení mozku a ztráta řady duševních schopností. Často je prvým příznakem změna osobnosti nemocného. Je vznětlivý, depresivní, vztahovačný nebo netečný.
Změna chování, bludy, halucinace nebo stihomam v pozdějším věku, spolu nebo bez poruchy paměti, jsou typické pro začátek Alzheimerovy nemoci. Emoční, finanční a společenská zátěž v těchto rodinách je velká a vede k vysílení také zdravých členů rodiny.
Je Alzheimerova choroba dědičná?
Není, v pravém slova smyslu. Jsou však známé některé geny, které na ni mají vliv. Jedná se zejména o tzv apolipoprotein E genotyp (ApoE). Existuje velmi malé procento skutečně dědičného autosomálně dominantního přenosu této choroby, ale v našich oblastech lze hovořit pouze o zvýšeném risku v rodinách s touto nemoci.
Jinými slovy, tam, kde se vyskytne, je vyšší riziko i pro další členy rodiny, není to však pravidlem. A na druhou stranu, rodiny, kde se tato nemoc doposud nevyskytla, proti ní nejsou geneticky imunní, může se v takové rodině projevit též.
Koho postihuje?
Alzheimerova choroba postihuje zejména lidi staršího věku, ale nemoc může začít i kolem 50. roku života. Je to trvale postupující a nevyléčitelné onemocnění. Vede k invaliditě a posléze k úplné nesoběstačnosti.
Vědecky se ví, že asi třetině demencí lze zabránit vhodnou prevencí. Neznáme však původ nemoci a tedy ani jednoznačně účinnou prevenci. Víme také, že rizikové faktory pro Alzheimerovu chorobu se do značné míry kryjí s kardiovaskulárními riziky.
To se týká vysokého krevního tlaku a cukrů, nadváhy a fyzické nečinnosti. Proto některé změny životního stylu, návyků a stravování pomáhají, ale jen omezeně a hlavně když se uplatní včas, tedy ve středním věku.
Léčba a rozpoznání Alzheimerovy choroby
Tím nejdůležitějším v celé věci zůstává co nejčasnější rozpoznání této nemoci. To je úloha jednak samotného nemocného, který si všimne svých poruch paměti a včas přijde k lékaři, a je to úloha jeho rodiny, která jej v tom podpoří anebo jej k tomu citlivě navede. Tím mu pomůže najít správnou odpověď na jeho potíže, totiž včasnou diagnostiku a léčbu.
Výzkum demence má vysokou prioritu zejména v USA a v Evropě. Jsou k dispozici léky pro léčbu Alzheimerovy choroby, ale jejich účinek je nedostatečný. Rychle se hledají léky nové. V současnosti se v klinických programech zkoumá několik desítek nových aktivních látek.
S použitím biomarkerů hledáme bezpečné a účinné látky, které mají schopnost změnit přirozený průběh Alzheimerovy nemoci, popřípadě ji zastavit nebo vyléčit. Takový prostředek zatím není, avšak vědecký výzkum v tomto směru je velice intenzivní a existují všechny důvody se domnívat, že spíše dříve nežli později takový lék mít budeme. To je z velké části podmíněné naší ochotou a snahou účastnit se tohoto výzkumu jako dobrovolníci v klinických studiích.
Alzheimerovy choroby
